Doteky duše – Akupunktura nitra

Meditační lavičky

Najdeme „Plán tvé duše“

Nemůžeme být šťastný a ani sami sebou, pokud neděláme to, proč jsme tady!!

Kdo jsem

Kdo jsem?

Tím, že se zabývám tématy, jako je nejdůležitější otázka našeho života „Kdo jsi?“, je docela problematické se pro tento svět konvenčně popsat bez toho, abych si protiřečil.

Vím, že jsem – vím, že „Já jsem“.

Ale abych alespoň okrajově uspokojil svět atributů, popíši se tak, jak jsme byli po vzájemné dohodě naučeni se obecně popisovat a vnímat.

Dostal jsem jméno Olda Sládek.

Narodil jsem se na miliardy let starou planetu v lidsky vytvořeném křesťanském kalendáři, /který akceptují i nekřesťané/, a sice v roce 1964 v královském městě Praze.

Při vyklouznutí na tento svět z matčina lůna jsem byl ozářen hvězdným znamením Vodnáře.

V průběhu vývoje a sebepoznání jsem pochopil, že jedním z nejdůležitějších úkolů Vodnáře je, propojovat svět duchovní se světem materie.

To je právě to, co celý život dělám.

Jsem člověk.

Jsem muž.

Jsem střípek Božího zrcadla.

Jsem součástí jednoho celku zahrnujícího celou existenci.

Jsem součástí Božího mysteria zvaného život.

Jsem obsažen ve všem, jako je vše obsaženo ve mně.

Jsem na návštěvě v časově omezené formě, která mi umožňuje zúčastnit se a prožívat zázrak stvoření.

Jsem pozorovatel.

Já jsem!

Po náhlé smrti mého otčíma v mých 12ti letech jsem byl z minuty na minutu vystaven základnímu a u dětí často zamlčovanému tématu, smrti. Tato skutečnost se stala až do dnešních dnů mým odrazovým můstkem zpátky do každého dne, který prožívám.

Pokud nepotlačujeme skutečnost našeho konce, získává každý den nezaměnitelnou kvalitu.

  • Ve 14ti letech jsem začal hledat něco co nás přesahuje.
  • Nechal jsem se neoficiálně pokřtít ve víře v Ježíše Krista.
  • Započala moje činnost v podzemní církvi.
  • V 17ti letech jsem prožil zážitek klinické smrti, který mi porovnal vnímání viditelné a neviditelné reality.
  • V době vlády jedné strany mi bylo s politických důvodů znemožněno dokončit mnou vybraný obor „uměleckého pasíře“.
  • V 18ti letech jsem podepsal Chartu 77, čímž nastalo mé pronásledování.
  • 2 roky poté následovala emigrace.
  • Po letech prožitých v Rakousku a Německu jsem se  roku 1996 vrátil do Čech.
  • V Německu jsem 6 let pracoval jako ošetřovatel v nemocnicích a privátním hospici.
  • Absolvoval jsem několikaleté studium Přírodní medicíny a psychoterapie na Paracelsus Schule v Aachenu.
  • Následovalo certifikované studium schiatsu masáže, moxování /léčebné prohřívání akupunkturních bodů/ a baňkování.
  • Skrze osobní prožitky jsem u sebe objevil schopnost léčení skrze přikládání rukou.
  • 10 let se věnuji čínskému pohybovému umění Hui Chun Gong což je speciální forma vypracovaná taoistickými mnichy, jakási obdoba známějšího cvičení Chi Gong.
  • Skrze vrozené vlastnosti a přirozeně darovanou důvěru jsem napomohl spousta lidem v mém životě najít sebe sama.
  • V průběhu let jsem si vypracoval vlastní terapeutickou metodu, která napomáhá otevření lidského nitra v absolutní důvěře.
  • Tuto terapeutickou metodu nazývám „Vnitřní akupunktura“ nebo „Doteky Duše“.
  • Tato metoda pracuje v naprosté důvěře v prostoru naší duše, s tím, že se koncentruje na zablokovaná a bolestná místa v jedinci. Tyto se odkryjí, osvětlí, nově porovnají, tak, že se v plné otevřenosti můžeme vrátit k sobě, k našemu pravému „Já“.
  • Je to má osobní metoda specifického druhu psychologicko – terapeutického přístupu k jedinci.
  • Úzce s touto metodou souvisí terapeutická cesta hledání a nalézání osobního životního záměru jedince známá jako „Plán naší duše“, nebo „Jak najít své Poslání“ – „Jak najít své Povolání“.
  • Tato cesta nabízí návrat k naším kořenům skze společenské nánosy a nalezení odpovědí na naše celoživotní otázky: „Proč tu jsem?“, „Co je mým smyslem?“ Apod.
  • Více o mých metodách se dozvíte v Menu pod hlavičkou „Co nabízím“.
  • Věnuji se meditaci a kvantovému léčení.
  • Snažím se život prožívat v přítomném okamžiku v radosti, pokoře a díkůvzdání.
  • Vývoj v nádherné boží hře nikdy nekončí a tak se radujme a hrajme svou hru tak nejveseleji a nejlépe jak umíme.

© Olda Sládek