Ego konstrukt – Jak převzít kontrolu

Posted On 5 února, 2021

3 Entity:

1/  Tělo – fyzická identita

2/  Ego – naučený konstrukt

3/  Nekonečná duše – Boží vědomí – My

Každý člověk je od narození skrze své smysly upřený a koncentrovaný na fyzickou realitu, tedy na svět forem.

Svět forem je krásný, pokud si jej užíváme, hrajeme si sním a pokud nám pomáhá uvědomovat si sebe sama.

Jsou to krásné kulisy v nádherné hře.

Avšak, tak jako herec v divadle se neupírá a neztotožňuje s kulisami, ani nemá potřeby je pro zahrání své hry vlastnit, tak i my bychom měli pochopit, že svět kolem nás je pouze vyhovující prostředí, pro prožití naší hry, bez připoutávání se a chtění vlastnit.

• Zapomeňte strach, že pokud nebudete něco vlastnit, že nebudete ničím!
• Ten kdo tyto strachy má a projevuje, je pouze vaše Ego.
• Falešný produkt sebe-identifikace skrze váš rozum.
• Naše snaha vlastnit existuje pouze z jednoho důvodu, a sice, že nevíme kdo jsme.
• Máme pocit, že jsme nedokonalí tak jak jsme, a že k tomuto pomyslnému deficitu musíme pro úplnost něco přidávat.
• Máme potřebu se o něco opírat, stavět si fundament pro pevné stání nebo jakési vnitřně prociťované lešení, abychom se ve své nevědomosti nerozpadli a neztratili se.
• Nazývám to Ego konstrukt.

Ten kdo projevuje své strachy skrze náš vnitřní hlas, ten kdo má strach před svojí nedokonalostí, malý pocit sebedůvěry, strach před koncem a smrtí, je naše Ego, nikoli my!

Ego nejsme my, ego je náš osamostatněný a zmutovaný „pud sebezáchovy“!

Tento pud se osamostatnil tak, že zmutoval do pozice, jakéhosi pocitu našeho „já“. Od malička nás trénovali v pocitech sebe identifikace. Učili nás myslet v oddělení a kategorizaci. To vše napomohlo ke skoku našeho Ega z pozice pudu sebezáchovy do pozice nadvlády a řídící jednotky našeho života, do falešné hry, že „to jsem já“.

Postavilo se před naší skutečnou identitu a začal se vydávat za něco, s čím jsme se začali identifikovat, – ale tímto nejsme.

Tato situace umožňuje Egu hrát roly prvních houslí.

Naše vrozená bezpodmínečná láska, kterou jsme a ze které vycházíme neměla a nemá potřebu s tímto konstruktem bojovat, protože boj není její součástí.

Ego překročilo své hranice a parazituje na nás, snaží se udržet naší pozornost směrem na ven do fyzické reality chtíčů, ovládání a vlastnění.

Vymklo se naprosto a neřízeně ze své omezené role pudu sebezáchovy, tedy z role, která mu byla určena pro naší ochranu a sebe záchovu v prostředí ve kterém žijeme.

• Ego bylo vytvořeno po ztrátě vědomí naší pravé prapodstaty.

• Bylo vytvořeno jako zásuvný modul pro zvětšující se prázdný prostor, po ztrátě vědomí, kým jsme.

• Ego bylo mocensky vytvořeno a zneužito a je posilováno pro ovládání jedince a lidských mas.

• Je konstruováno z falešných „pravd“ většinově zaměřených na nižší lidské pudy.

• Je udržováno na životě skrze stále se opakující apely na strach.

• Je to neviditelný ohradník pro naší duši.

• Ohradník použitelný, zneužitelný a zneužitý pro naše ovládání.

• Je to ohradník v nevědomosti přes spoustu generací předávaný, vymezující naše možnosti a omezující naše schopnosti..

• Ohradník, který vytváří iluzi možného a nemožného, pravdy a lži, funkcí a dysfunkcí.

• Je to vytvořená rouška, bránící nám v prohlédnutí pravdy.

• Je to konstrukt vytvářející naše oddělení a rozdělení.

• Je to nástroj vytvořený, pro naše zapomnění.

• Naše vnímání a porozumění je skrze koncentraci a víru v neexistující konstrukt naší mysli uváděno permanentně v kolosální omyl.

• Žijeme v iluzi a omylu, nevědomě odděleni od naší nesmrtelné vědomosti nebo-li vědomí.

• Skrze existenci Ega, je možné nás ovládat a řídit.

Tím, že v Egu žije naprosto převážné množství lidské populace, udržuje se tento konstrukt na životě vzájemnou dohodou a posilováním.

Většina lidí si myslí, že je to něco přirozeného, něco, co k nám vždy patřilo a tím není potřeba se na to nějak zvláštně koncentrovat.

Ano, patřilo to k nám od jak živa, ale v cela jiné formě, na zcela jiném místě.

Je nejvyšší čas si tyto skutečnosti uvědomit a vystoupit z této falešné hry.

Tento zmutovaný pud je třeba vědomě vrátit na místo, které mu náleží. Nechat ho konat a starat se o naší fyzickou sebezáchovu, kontrolovat ho a nedopustit, aby hranice určené role překračoval.

Ego je obrazně viděno, jakési lešení postavené okolo nás, které jsme si zvykli udržovat a zpevňovat skrze náš vnitřní strach. Tento konstrukt okolo nás opečováváme a stále k němu něco přidáváme. Tento konstrukt je naše falešná identita, za kterou se máme.

Falešnou identitu z vnitřního strachu sebe ztráty posilujeme studiem, tituly, majetkem, penězi, prestiží, maskami co nosíme, plastickou chirurgií  apod.

Jenom samotná myšlenka na odstranění tohoto neviditelného lešení okolo nás nám nahání strach. Kdo by jsme byli? Co by si o nás mysleli druzí? Existovali bychom pak ještě? Co by vlastně z nás zbylo?

Je pravda, že pokud tento vnucený konstrukt odstraníme, skončí Ego a my se v prvním momentě shledáme cizí, nazí, bez identity, krátce před rozpadem.

Strach před těmito událostmi je pravým důvodem trvání a udržování existence našeho konstruktu.

Paradoxem je, že v momentě, kdy Egu vezmete jeho nadvládu nad vámi, neztratí se, ale zcela automaticky se vrátí do pozice, která mu od pradávna náleží, a sice stane se opět vrchním kontrolorem naší fyzické sebezáchovy. A tady mu patří všechna láska a čest.

Naše pravé Já nepotřebuje posilovat své sebevědomí, nepotřebuje něco k sobě přidávat, nepotřebuje nic pro okamžik vlastnit, protože je z lásky vycházející a věčné.

Ego naimplikované nám a probuzené v raném dětství, však převzalo zástupnou roli a vytvořilo tak i zástupnou hodnotovou realitu.

Tím, že jsme v jeho zajetí takřka všichni, utvrzujeme a udržujeme se vzájemně v nevědomí, že je to normální a nedílná součást nás samotných. Přitom je to jenom něco, na co byla upoutána naše pozornost a čemu jsme uvěřili.

Opakuji, děje se tak proto, protože nevíme kdo opravdu jsme! Ztratili a zapomněli jsme o tom pojem.

Když tuto falešnou identifikaci po její přesné definici odložíme, pochopíme, že pro svou fyzickou existenci máme už dávno dostatek všeho.

Pokud bychom prohlédli lež, ve které jsme vědomě a systematicky uvězněni, uvědomili bychom si, úlohu otroka systému ve které jsme drženi.

Kdybychom oproštěni od jakékoli ideologické definice pochopili, že všichni dohromady máme k životu všeho dost, automaticky by nám došlo, že se mezi nás a dary Země postavili překupníci, kteří se samozvaně prohlásili za majitelé. Majitelé v tomto případě rovná se zloději.

Pokud by tuto kriminální činnost pochopila většina z nás uvědomili bychom si, že nepotřebujeme za cokoli, komukoli platit. Tím by automaticky došlo k likvidaci strachu z přežití, ve kterém jsme z venčí vědomě a systematicky drženi. Toto je příkladem vládcovství Ega ve světě. Ego potřebuje vlastnit, neboť bez majetku by neexistovalo a cítilo se méněcenné.

Když odebereme Ego, ztratíme všechny obavy a strachy. Nabudeme zpět svou svobodu a staneme se opět tím, čeho jsme součástí, gigantického prostoru, nekonečnosti a lásky, která nemá o nic strach, a nepotřebuje se k čemukoli připoutávat.

Pokud bychom pochopili, že vše na planetě patří všem co jí obývají, že jsme jediný druh, který si tyto společné dary přivlastňuje a skrze placení za ně, se navzájem otročí, pochopili bychom jak daleko jsme se dostali od své přirozenosti.

Intuitivně tuto nespravedlnost cítíme všichni.

Většina je nucena něco dělat, aby mohla přežít a ta druhá se snaží nahromadit tolik, aby se nemusela existenčně bát. Ti kteří hromadí, činí tak ze dvou důvodů. Ten první je, že si myslí, že se skrze peníze a majetek vykoupí z nekonečného otrokářského systému a tak na něj vyzrají, což je omyl, protože systém jim pokoj nedá. Ten druhý je strach, že pokud by tak neučinili, stanou se celoživotními otroky levitujícími nad existenční propastí.

Obětovali jsme nevědomě naší duši, to co jsme, a dali jí naplno pod kontrolu a nadvládu Ega. Místo toho, aby se naše duše mohla svobodně prožívat ve fyzické realitě, jsme se upřeli na svět forem, kterého se ze strachu před vlastní sebe-ztrátou pevně držíme. Tedy za realitu, kde se o svou fyzickou existenci, její přežití, fungování a sebezáchovu, stará vrozený pud k tomu vytvořený.

Doslova jsme dopustili záměnu identit a v této schizofrenii prožíváme svůj život. Je třeba dodat, že jsme to na počátku nebyli mi osobně, ale ti kteří nám z vlastní nevědomosti neřekli a ani nemohli říci, o co tady jde. Dali nám jméno, identifikaci a upřeli naší pozornost na nás jako tělo a začali naší pozornost směrovat na nás. Přidali hračky a vytvořili pocity majetnictví propojené s naší vytvořenou identitou. Vzniklo falešné „já“ a „moje“.

V tomto falešném snu dnes prožíváme své životy a tvoříme vlastní naprosto falešnou realitu.

Je třeba tyto chyby napravit, rozpomenout se a postavit své přehozené identity na jejich pravá místa. Jinak prožijeme svůj život v nenaplněnosti, odcizeni sami sobě a původnímu plánu naší duše. Prožijeme ho ve stavu permanentních strachů, nedostatečnosti, srovnávání, závisti, měření, konkurenci, bojích, nesvárech a válce.

Své životy a náš omezený čas obětujeme za vydělání natištěných papírků a podporujeme tak jejich hru.

Měníme svojí radost, lásku a štěstí za mrtvé produkty uspokojující naše Ego a jeho komplexy a přání. Trávíme životy v nenaplněnosti, činnostmi, které nás neobšťastňují jenom proto, abychom neměli naočkovaný pocit strachu o svou existenci.

Nepochopili jsme, že Ego nemá nikdy dost. Jedno chtění se naplní a za rohem čeká hned další. Nekonečná nenasytnost Ega, je skrze prodejce, vlastníky, média a reklamu umocňovaná a neustále držená při životě. Lidově řečeno „Jedou v tom všichni“. Tato pseudorealita je posilovaná a umocňována kolektivním Egem, a vytváří stále nové a nové nabídky, k uspokojení sebe sama.

Ďábelský kruh a mi v jeho zajetí a středu.

Tato hra je v našem životě nekonečná, nedávající ani radost, lásku, opravdové sebe-procítění a sebe-prožití se v radostné hře.

Náš strach před smrtí není ničím jiným, než strachem Ega před jeho sebe ztrátou.

Ego umírá z naší fyzickou schránkou a zůstává zde po našem odchodu v podobě pár pozlacených písmen na draze zaplaceném kameném náhrobku našeho hrobu.

I tam ještě žije jako jméno, datum narození a smrti s přidanými tituly a básničkami.

Oh jak směšná hra, které tak věříme. Urputně a vážně hrajeme přes generace tuto hru bez radosti a vědomí společné sounáležitosti. Myslíme si že konáme svobodně za a pro sebe, přitom jsme pouze součástí plánu vytvořeného ohradníku pro nevědomé ovce.

Ego jsou myšlenky. Ty je třeba pozorovat a neidentifikovat se s nimi. Přichází a odchází do nekonečna. Ego se jich chytá a určuje jejich intenzitu a směřování. Tím nás chytá do nekončících pastí. Jak se vymaníme z jednoho bludu, naváže další. Myšlenek je třeba se vzdát. Myšlenky nám brání v sebepoznání. Myšlenky brouzdající mezi minulostí a budoucností nám brání v prožitku jediné existenční reality, a to je „Teď a tady“!

 Zde přichází do hry opodstatněnost meditace, které se budu věnovat v jiném článku. Přesto bych vám zde rád navrhnul vyzkoušenou funkční metodu jak si pomoci kdekoli a kdykoli.

Ego můžeme vidět i jako přítele, kterého známe a od kterého můžeme požadovat jen to, co je schopno udělat a dát. Neodevzdáme mu, ale veškerou moc a nenecháme ho konat s námi, za nás. Jasně si vymaníme vzájemné hranice a uvědomíme si naše pole působnosti a role, které hrajeme.

Technika jak z toho ven

Zkuste tuto techniku neboť funguje excelentně.

Boj s Egem nemá vítěze, je to nekonečné přetahování a v koncích neustávající jo-jo efekt.

Dobrou strategií pro výměnu rolí, kdy převezmeme opět my nadvládu nad Egem je, jedno jak paradoxně to k výše popsanému může znít, začít se na Ego láskyplně zaměřovat, začít mu projevovat lásku, začít ho milovat. Je skryté v hlasu ve vaší hlavě.

Pokud Ego jako entitu v sobě definujete, máte se na co zaměřit.

Už jenom vědomí této oddělenosti potvrzuje, že tento konstrukt nejste vy.

Předpokladem je, že se stanete pozorovatelem, vědomým pozorovatelem.

Začnete rozeznávat odkud přichází vaše reakce na „vaše“ myšlenky, zda ze srdce a nebo z rozumu. Ego sídlí v rozumu nikoli v srdci. Kdykoli vás cokoli napadne, co budete definovat jako impuls nebo záměr Ega, zastavte se zkoncentrujte se směrem odkud to vychází a jen tak pro sebe řekněte „jsi milován“ nebo Jsi plně milována ty součásti mně samotného, nejsi sám, miluji tě, není třeba strach.

A takto můžete i otáčet negativní myšlenky do pozitivních.

A to stačí, jen musíte vydržet než se tento přístup a změna stane součástí vašeho zvyku a zakoření v paměti.

Význam našich prstů:

Palec je tělo

Ukazováček je Ego

Prostředníček je pravé „Já“

Skutečný je pouze palec a prostředníček.

Jen cesta od palce k prostředníčku je vědomě zamlčovaná.

Koncentrace se děje od palce k ukazováčku.

© Olda Sládek 2018